Výzkumy potvrdily, že cvičení zlepšuje náladu. Nejenže zmírňuje symptomy deprese, ale nedovoluje jim vrátit se.

Psycholog Jasper Smits se věnuje léčbě úzkosti a deprese. Jeho metoda nestojí nic a navíc nemá vedlejší účinky, které trápí pacienty užívající antidepresiva, jako jsou poruchy spánku, zvracení či váhové výkyvy. Jde o obyčejný pohyb.

Smits, který přednáší na Jižní metodistické univerzitě v Dallasu říká, že depresivní pacienti pocítí vliv cvičení už po půlhodině, takže deprese pak přestává být překážkou aktivitě a stane se důvodem k dalšímu cvičení. Účinky jsou tu rychlejší a prokazatelnější než například u pacientů, kteří se pohybem snaží snížit váhu.

Zatím není jasno v tom, u koho cvičení na depresi zabírá a v jaké dávce. V knize Cvičením proti úzkosti a poruchám nálady Smits s kolegou Michaelem Ottou doporučuje mírnou půlhodinovou zátěž pětkrát týdně nebo intenzivní půlhodinové cvičení třikrát týdně. To jsou ověřené fungující dávky. "Nedokážeme říci, že čím víc, tím lépe. Je možné, že účinnější by bylo míň, ale my to opravdu nevíme," řekl Smits. Není ani jasné, zda na depresi působí i takový pohyb jako třeba vzpírání, ani zda je cvičení účinné v případě těžkých depresí.

Molekulární biologové a neurologové potvrdili, že cvičení vyvolává v mozku tytéž chemické pochody jako antidepresiva - reguluje klíčové látky důležité pro přenos vzruchů mezi neurony, serotonin a noradrenalin. Profesor neurologie Philip Holmes s kolegy dokázal, že cvičení už za několik týdnů může ovlivnit geny, které zvyšují hladinu neuropeptinu galaninu, který má vliv na regulaci noradrenalinu a hraje roli při reakci na stres. Díky cvičení mozek vykazuje menší stres na nový podnět.

"Zdá se, že pro člověka je cvičení normálnější a přirozenější než vysedávání," řekl Holmes. Člověk není stvořen k celodennímu sezení v těsných místnostech a jeho mozek není uzpůsoben k životu bez fyzické aktivity.