Knír, aneb výrůstek chloupků nad horním rtem, je typický pro muže, ale zřídka se vyskytuje i u žen. Módu  kníru vždy ovlivňovaly takové faktory jako podnebí, zvyky, náboženská víra či osobní vkus.

• Knír byl poprvé zaznamenán 2 250 let před Kristem. Mezi egyptskými artefakty této doby byl nalezen knír tenký jako linka tužky. 

• V průběhu své historie byly vousy předmětem řady vášnivých diskuzí a polemik.

• Římané považovali nošení samotného kníru bez bradky za ztělesněné barbarství.

• V roce 1447 prošla v Anglii listina, která měla muže přimět k oholení horního rtu. Avšak angličtí námořníci si o čtyři sta let později knírek oholit nesměli. V roce 1904 přestali obchodníci s textilem z významné obchodní ulice a dopravní tepny Londýna Regent Street zaměstnávat asistenty s knírem nebo pěšinkou uprostřed hlavy. Centrální banka UK "Banka Anglie" se chtěla vyvarovat nepřiměřenému zásahu do osobních životů a soukromí svých zaměstnanců, proto jim "pouze" zakázala honosit se knírem během pracovní doby

• Kdykoliv vešly kníry v souladu se stanovami vyšších kruhů do módy, objevily se v těch nejrozmanitějších podobách a majitelé si je často nechali narůst až do směšných rozměrů.

• Nošení vousů některé země dodnes usměrňují a to především v rámci vojenských služeb. Například v manuálu oblečení Australské armády udává paragraf 3.56 : "Knír vojáků musí přesně lemovat horní  ret a nesmí přesáhnout délku dvou cm. Žádná část kníru nesmí zasahovat ke koutkům úst. Turecký knír a podobné styly nejsou dovoleny."