 Zvládnete-li manželský dialog, zvládli jste manželství.
Ukázka z knihy
Miroslav Plzák: Manželský svár
V PÁROVÉM DIALOGU JSOU ZAKLETY STRAŠLIVÉ HROZBY
Snadno odhalíme, že všechny jsou zničující, a to znamená, že mají sklon se řetězit až do rozvodových výroků. „Pokud odmítáš jet se mnou tuto neděli k mé matce, rozvedeme se.” Na tomto výroku nepoznáte, zda ho vyřkla žena či muž. Mohli ho pronést oba a cítíme, že ten, kdo ho pronesl, takzvaný mluvčí výroku, byl zcela jistě nějakým způsobem rozezlen. O tom později. Nás v tuto chvíli zajímá, že mluvčí pronesl slůvko „rozvedeme se”. Takzvaný adresát výroku, tj. ten, jemuž byl výrok určen, jistě pochopil, zda byl míněn vážně, či jen jako planá hrozba. Měli bychom si hned na počátku zapamatovat, že bez ohledu na to, jak bylo sloveso „rozvedeme se” míněno, dopustil se mluvčí chyby, protože v manželství má být toto slůvko tabu. Zakažte si ho jednoduše doma používat a věc je vyřízena. Věřte mi, že ono sice častým užíváním zplaní, ale přesto se vám jeho užíváním stane rozvod jevem možným. Řekl jsem, že slovo zplaní, a to je velká hrozba manželského párového dialogu. Osočování, nařčení, vyhrožování a především vyčítání se stanou bezduchými zrezivělými šavlemi, s nimiž začnete bojovat. Cílem je pak druhého naštvat, dopálit, dorazit, a tím pochybně zvítězit. A tak si je dejme do titulu následující podkapitoly. Zkorumpované mluvní akty Tyto mluvní akty jsou prvním ohrožením jakéhokoli párového dialogu, a to proto, že jsou čistými neřešitelnými manipulacemi, na něž neexistuje přiměřená reakce. Prvním absolutně zkorumpovaným mluvním aktem je vyčítání. Zbrzdí dialog tak, aby úmluva nemohla být uzavřena. Utne to, čemu jsme rozhodli říkat investigativní sledování záměru dialogu. Máme-li rozhodnout, zda v neděli pojedeme ke tchýni (bez ohledu, zda k matce manžela či manželky), nelze se dopracovat k úmluvě, řekne-li manželka vyčítavě „ty mi nechceš vyhovět schválně”. Záměrem dialogu bylo dohodnout se, zda jet či nejet ke tchýni. Nelze říci, že v tomto sváru je něco nepřehledného. Vždyť jsou tu jen dvě možná řešení. Je-li tu nějaký problém, pak ten, že vybrané řešení ze dvou možných bude pro jednoho z manželů nelibé. A to je přesně to, co mají oba manželé vzít v úvahu. Ano, ty tam co můj manžel jedeš nerad, a proto máš právo, abych příště v jiném rozhodování vyšla vstříc a podarovala tě valencí libosti. Lidsky řečeno udělala ti nějakou radost. Je přísně zakázán následující postoj: „jsi povinen (povinna) jet rád (ráda) k mé matce”. Tomuto postoji obecně říkáme inkviziční. Máme hledat investigativně vztah ke své tchýni, ale může se stát, že patří k oněm poruchovým ženám, s nimiž se přátelsky vyjít nedá. Jenomže genetické našeptávání nás nutí zaujmout postoj bojovníka, pokud s námi druhý nesouhlasí. „Navrhl jsem jet k mé matce a ty nechceš. Dobře, ale počítej s tím, že ti to nedaruji.” Dialog klasicky zkorumpovaný výhrůžkou. Nepoučená žena musí také reagovat útočně: „To se ještě uvidí, kdo bude mít poslední slovo,” a hle - z dialogu na téma „jet či nejet ke tchýni” zde máme duel upletený z výčitek a vyhrožování. Svár ztratil smysl, odklonil se od dosažení záměrů a stal se bojem, který ovšem nikdy nemá vítěze, protože oba budou poraženi. Muž byl skolen zlobou, že manželka nechce jet k matce, a na jeho výhrůžku, která ji také dopálila, odpověděla výhrůžkou, která povede k dalším nesmyslným vyhrožováním, kdy oba jsou podušeni emocemi záporné valence. Oba jsou naštvaní a srší z nich zloba. Ostře střežme, aby se náš dialog nezvrhl ve svár zkorumpovaný mluvními akty, které si pro jistotu zopakujeme: 1. vyčítání; 2. nařčení, kárání; 3. osočení, napomínání; 4. vyhrožování. Naučte se utínat hádky, jakmile se vám tyto zkorumpované mluvní akty vetřou do rozhovoru.
|
