Porotci Ondřej Hejma, Dagmar Havlová, Barbora Špotáková a další vybrali psí hrdiny v projektu Můj hrdina. Seznamte se s příběhy zvířecích hrdinů a hlasujte pro ně ve finále!

Cílem ocenění Můj hrdina je poukázat na to, jak výjimečný vztah často panuje mezi zvířetem a jeho majitelem, a najít inspirativní zvířecí hrdiny České republiky pro rok 2010. Hlasování probíhá na webové stránce www.mujhrdina.cz od 1. do 30. září 2010. Na vaše hlasy čeká 15 finalistů – psích a kočičích hrdinů.

Každý týden navíc vybírá jeden porotce jeden příběh, který jej nejvíce zaujal, jako „Tip poroty“. Mezi porotci jsou jak známé osobnosti, tak i lidé, kteří se psími hrdiny pracují – veterináři, záchranáři či trenéři vodicích psů pro nevidomé.


Petr Fejk: „Mým tipem je fenka Mařenka. Z mnoha důvodů, pro které mám slabost. Jednak jsem obecně víc psí než kočičí. S osudy psů se dokážu víc ztotožnit. Pak je to retriever a já měl kdysi také retrievera a dodnes na něj myslím jako na velmi osobního a nenahraditelného přítele. Za třetí prošel útulkem a tam vždycky na lidi čekají ti nejlepší psi. A za poslední je to asistenční pes, a pro ty já mám slabost ze všech největší. K tomu všemu navíc má moc sympatickou paničku, která o něm a o svých starostech píše tak mile a vlídně, že je mi jasné, že v téhle rodině je hrdinů víc. Važená paní Petrová, držím Vám a Vaší Mařence palce a přeju, aby mezi Vámi i nadále fungoval ten vzácný soulad mezi potřebností a radostí. Máte skvělého psa a zjevně si ho zasloužíte.“
Mařenka je fenka zlatého retrívra, tedy plemene, které je velmi módní a oblíbené. Přesto ji její mladí majitelé dali do útulku, protože ji nezvládli. Tady si ji vyhlédla organizace Helppes a vycvičila ji jako asistenčního psa pro Květuši Petrovou z Prahy, která se pohybuje pouze o francouzských holích. O Mařenku se může opřít, když potřebuje pomoci s chůzí, Mařenka jí podává spadlé věci nebo pomůže se svlékáním. Asistenční pes je pro svoji majitelku nenahraditelnou součástí života.

Ondřej Hejma:"Nejvíce mne zaujal příběh křížence Bastyho. Celou dobu jsem čekal na šťastný konec v tom smyslu, že si "venčitel" Bastyho vezme domů a budou společně žít až do konce svých dnů. To, že nakonec příběh skončil úplně jinak, je pro mne malým důkazem, že to je příběh pravdivý, a v tom je pro mne jeho cena. Ukazuje, že lidé nechodí do útulku jen tehdy, když něco potřebují, ale prostě proto, aby potěšili němou tvář, která to právě potřebuje. Jsem rád, že Basty nakonec svou hodnou paničku našel, ale na svého dobrodince nezapomněl."
Basty je útulkový pejsek, kterého si oblíbil Jaroslav Vaněk z Ústí nad Labem. A protože ho nemohl mít doma, alespoň jej virtuálně adoptoval, což znamená, že finančně přispíval na jeho pobyt v útulku. A ve volném čase jej chodil venčit. I tak se dá pomáhat opuštěným psům, pokud člověk chce, ale nemá na to podmínky. Konec příběhu je přesto šťastný – po roce a půl si Bastyho vybrala nová majitelka.

Dagmar Havlová:"Dávám svůj tip osmileté fence boxera Pegyšce. Jedním z důvodů je fakt, že mám boxery moc ráda, sama mám roční boxerku Almu, před ní to byly Sugar a Madla. Druhým a hlavním důvodem je to, že ačkoli toho Pegyška už moc vytrpěla, je to bojovnice, která se nevzdává, a to velmi obdivuji. Pegyšce i jejím páníčkům přeji ještě mnoho společných chvil, radosti a štěstí."
Pegyška Olgy Šikutové je členem rodiny. Za svůj život odchovala 7 štěňátek, ale také prodělala hodně operací a má částečně ochrunuté zadní nohy – její majitelé jsou důchodci a fenku již neunesou, tak s ní místo cesty po schodech jezdí výtahem. Fenka sice potřebuje zvýšenou péči, ale do domava svých majitelů vnáší radost a energii. Jsou šťastní, že ji mají. 

Barbora Špotáková:"Netušila jsem, že vybrat jeden jediný Tip pro mě bude tak složité. Těch příběhů je tolik a každý má toho svého hrdinu. Když člověk vše pročítá, nemůže se kolikrát ubránit dojetí. Moc se mi líbily i ty „obyčejné“ příběhy „obyčejných“ domácích mazlíčků, kteří jsou prostě nepostradatelní. Nakonec jsem se ale rozhodla dát svůj tip psovi z kategorie profi. Když pomáhá zvíře opravdu v těch nejdůležitějších životních situacích nebo odhalí blížící se záchvat, je to pro mě něco opravdu fascinujícího.
Svůj tip uděluji fence rotvajlera Deizy paní Jany Kubátové. Na příběhu se mi nejvíc líbí, že plemeno, které mnozí vnímají jako takzvané bojové, je zde představeno v trochu jiném světle. Moc se mi líbí, jak je příběh napsaný a hlavně jakou krásnou básničku na závěr věnovala své hrdince Deizy.
Ve více příbězích se objevuje zmínka o zvláštních schopnostech čtyřnohých kamarádů, jako jsou věčný optimismus, schopnost odpouštět či nekonečná trpělivost. Nicméně schopnosti fenky Deizy jsou opravdu vyjímečné a proto mě její příběh tak fascinuje. Ráda bych ještě podotkla, že určit jednoho favorita z takového množství krásných příběhů byla pro mě opravdu velice složitá práce. "
Paní Jana Kubátová trpí srdečním onemocněním a fenka rotvajlera Deizy je pro ni ochránkyní i alarmem. Deizy je asistenční signální pes – když se blíží kardiozáchvat, svou majitelku na to včas upozorní. Zkrátka to pozná! Od té doby, co Deizy má, se paní Kubátová nikdy nedostala na jednotku intenzivní péče, kde dříve bývala častým hostem. A Deizy umí nejen na záchvat upozornit, ale dokáže podat i lék nebo mobil. Bez její pomoci si paní Kubátová neumí svůj život vůbec představit.

Mathilda Nostitzová:"Svůj tip dávám paní Jaroslavě Novotné se psem Felixem.
Proč hlasovat pro ni?
Fandím lidem, kteří své životy vkládají do čtyř psích tlapek. Rozhodli se pro samostatnost a nezávislost, rozhodli se mít 'chlupaté oči'.
Fandím psům, kteří umožňují nezávislost, jsou přáteli, kamarády a pomocníky. Obětavě a nezištně pomáhají nejen tím, že vidí. Mají můj velký obdiv."
Felix  je vodící pes, který byl vycvičen pro svou nevidomou majitelku Jaroslavu Novotnou z Prahy. Příběh popisuje život vodicího psa ne z pohledu člověka, ale právě z pohledu psa, neboť jeho práce rozhodně není lehká a jednoduchá. Je fajn, když si to lidé dokáží uvědomit a brát na potřeby svého psa ohled.