„Do čtyřicítky všechno vypadá v pořádku,“ popisuje primář brněnské kliniky Top Moravia Health Michal Zavadil, jak často začíná, „pak si ale člověk začne uvědomovat problémy se zažíváním, zjistí, že špatně spí, a kolegové a rodina mu stále častěji říkají, že nevypadá dobře, že se s ním něco děje, že nepracuje tak, jak dřív.“ O efektu vyhoření nebo o chronickém únavovém syndromu se napsaly spousty článků, byť se v nich většinou velmi často zapomíná na to, že nejsou jen nemocemi manažerskými. Důvodem je totiž jednodušší propojení manažerských postů s workoholismem a následná návaznost právě na burn out efekt.

Psychika v hlavní roli
„V podstatě neexistují nemoci, které by provázely pouze manažery,“ vysvětluje Zavadil, „jsou ale některé (vyhoření k nim však paradoxně nepatří), ke kterým jsou právě manažeři náchylnější. Často se jedná o psychické poruchy, vyvolané nebo doprovázené nikdy nekončícím napětím a stresem, a jejich následnou somatizaci (tedy promítnutí) nejčastěji do problémů se zažíváním.“ Zavadil dále popisuje, že manažeři pak přijdou na kliniku, kde lékaři nejdřív ze všeho vyloučí, že se jedná o organické problémy a následně mohou doporučit buď antidepresiva, nebo návštěvu specializované psychologické poradny.
Jistou výhodou je, pokud člověk navštěvuje svého lékaře pravidelně. Odborník totiž dokáže většinou mnohem dřív než ostatní odhadnout, že se něco děje, a včas naordinovat správnou léčbu. Na druhou stranu, pokud přijdete za lékařem až v případě problému, je zjišťování náročnější, ale po podrobném vyšetření a popsání problémů stále relativně snadno proveditelné.

Strava, káva, stres
Psychické poruchy somatizované do zažívacích potíží nebo do problémů s kardiovaskulárním systémem však nejsou jedinou nemocí, která se projevuje u manažerů častěji. A nejsou ani jediné, které postihují trávicí soustavu. „Často léčíme lidi, kteří si stěžují na problémy se zažíváním nebo bolesti žaludku. A velmi často si to dělají sami,“ popisuje situaci primář a dodává, že pro svou vytíženost manažeři nejedí pravidelně a večer často dohánějí, co přes den zanedbali. Nebo denně vypijí litry kávy, málo ostatních tekutin a jsou tedy následně dehydratovaní, aniž by si uvědomovali, že únavu snáze zaženou správným pitným režimem než postupně méně a méně funkčním kofeinem. V obou případech je přitom prevence mnohem jednodušší, přirozenější a příjemnější než následná léčba vysokého tlaku, žlučových kamenů nebo nemocných ledvin.

Sport? Jen s jistotou
Další z řady modelových situací vypadá následovně: manažer firmy se nikdy pořádně nehýbal a ještě k tomu má sedavé zaměstnání. Sotva pozná míru zátěže, kterou jeho tělo unese. Najednou se ale rozhodne dohnat vše, co za posledních 15 let nestihnul, bez ohledu na to, že jeho tělo, a v tomto případě zejména srdce, již nemusí být v takové kondici, jako když hrával na fakultě naposledy se spolužáky fotbal. Prasklá Achillova šlacha, nebo svalové potíže jsou pak tím nejmenším, co jej může potkat.
Horší variantou jsou infarkty, nebo mrtvice. Prevence je i v tomto případě velmi jednoduchá. „Kardiologické vyšetření, dostatečně napoví, jakou zátěž si může člověk dovolit, není ani složité ani náročné – ultrazvuk (ECHO) srdce podrobně znázorní strukturu srdečního svalu včetně možného výpotku (ten může být právě o virových zánětů srdce), klidové a zejména zátěžové EKG potom odhalí poruchy srdečního rytmu nejen v klidu, ale hlavně při stoupající zátěži – defacto se tímto vyšetřením testuje chování našeho srdíčka při sportu,“ popisuje Zavadil.
Toto všechno si ale lidé většinou začínají uvědomovat, až když je jim 40 a víc. Tehdy mají většinou zajištěnou budoucnost, mají práci, bydlení, relativně odrostlé děti a tak si začnou všímat sami sebe. „Také proto v tomto věku objektivně roste počet nemocí a léčba je často náročnější, než by byla přirozená prevence, která by zabránila dobré polovině problémů,“ uzavírá doktor Zavadil.