Revmatoidní artritida - chronickou nemoc, která je velmi bolestivá a pacienta omezuje v každodenních činnostech. Umýt nádobí, postarat se o dítě nebo řídit auto, to vše může být najednou problém. O chození do práce ani nemluvě… Řada nemocných o své nemoci zpočátku neví, bolesti považuje za normální součást života. Vždyť revma to přece nemůže být, to je problém starších lidí… Jenže - revmatických nemocí jsou stovky různých druhů, a všechny zdaleka nejsou vázané na stáří.

Poslechněme si příběh jedné pacientky s revmatoidní artritidou: „Začalo to ztuhlými klouby po ránu. Trvalo to třeba půl hodiny, někdy hodinu a někdy také celý den, než jsem se rozhýbala. Cítila jsem bolest v rameni i dalších kloubech. Někdy pomohly teplé obklady, ale někdy ne. Byly chvíle, kdy jsem se nemohla únavou ani pohnout. Ani já ani lidé kolem mě nechápali, co se děje. To člověka vyčerpá i psychicky,“ vzpomíná žena, které po pár měsících lékař sdělil diagnózu: revmatoidní artritida. Ještě jí nebylo ani třicet let.

Takovýto příběh není ani zdaleka výjimečný. Skoro každý z nás má ve svém okolí někoho s revmatoidní artritidou, Bechtěrevovou nemocí nebo jinou chorobou z této skupiny.
Nejčastější ze zmíněných chorob je revmatoidní artritida, tou podle odhadů trpí v České republice sto tisíc lidí. „Mezi zánětlivé revmatické choroby dále řadíme juvenilní idiopatickou artritidu, ankylozující spondylitidu – jinak též Bechtěrevovu chorobu – a psoriatickou artritidu.
Revmatoidní artritida se objevuje ve všech věkových skupinách, ovšem nejčastěji mezi dvacátým a třicátým rokem věku, a pak mezi pětačtyřicátým a šedesátým rokem. Ženy bývají postižené častěji než muži,“ popisuje prof. MUDr. Pavel Horák, CSc., ze III. interní kliniky LF UP a FN Olomouc a dodává: „Nemoc se projevuje bolestmi a otoky kloubů, ranní ztuhlostí nebo rozvojem kloubních deformit. Zkracuje život v průměru o deset let. Přidává se psychologický dopad na nemocného a ekonomické důsledky pro něj i celou společnost.“

Ve Finsku se uskutečnilo dlouhodobé sledování pacientů s revmatoidní artritidou. To ukázalo, že už v prvním roce onemocnění přestává pracovat pětina nemocných, po deseti letech už zůstávala v zaměstnání jen polovina pacientů, a po třiceti letech již nemohl pracovat prakticky nikdo z nich. Podobná čísla podle farmakoekonomů platí i u nás. „U revmatiků klesá schopnost pracovat postupně. Někteří pacienti sice chodí do práce, ale jejich výkon výrazně snížený,“ připomíná odborník na ekonomiku zdravotnictví MUDr. Tomáš Doležal, Ph.D.