Mají pánské rysy a muži je příliš nezajímají. Tak jsou zobrazovány výzkumné pracovnice ve starých filmech. Mnozí mají však tuto představu o ženách z laboratoří dodnes. Alice Červínková a Marcela Linková ze Sociologického ústavu Akademie věd se pokusily v přednášce Doktor Jekyll a slečna Hyde v rámci festivalu Týden vědy a techniky zbořit zažité stereotypy a přiblížit postavení žen a mužů nejen ve vědě.

Jsou to divní staří pánové v bílém plášti, mají brýle, vousy a smrdí. Tak v průzkumu kreslily a popisovaly vědce děti. Nebylo také náhodou, že vědkyně se na dětských obrázcích vyskytla jen výjimečně. Žena byla totiž již od pradávna brána jako bytost citu, imaginace a vášně. Muž naopak symbolizoval myšlení a rozum.
I přesto, že Sophia Brahe, Carolin Herschel nebo fyzička Lisa Meinter svými poznatky a objevy dokázaly, že něžné pohlaví může vědě přinést cenné informace, nikdy nebyly patřičně uznávány a prosadit se pro ně znamenalo být mnohonásobně vytrvalejší než jejich mužští kolegové. Dnes už se filmy, kde vědkyně působí jako neženská stvoření, netočí a ženy jsou zobrazovány jako inteligentní a krásná stvoření. Přesto se však pohled širší veřejnosti příliš nezměnil. „Když se řekne vědkyně, vybavím si mužatku se zkumavkou v ruce,“ říká studentka Kateřina Hejná.
Mnohé se nezměnilo ani na faktu, že bioložky, historičky nebo profesorky jsou svými nadřízenými přehlíženy a na nejvyšší pozice dosáhnou jen zřídka. „V posledních letech však pozoruji více žen ve funkcích typu vedoucí katedry nebo děkanka. Asi v tom hrají roli finance, neboť několik mužů například z naší katedry odešlo, protože jim výplata nestačila na uživení rodiny,“ vyjadřuje se docentka Darina Jirotková z Karlovy univerzity.
V kariérním růstu ženám  brání i jejich úkol reprodukce. Pokud chce mít žena dítě, měla by na nějakou dobu před tím opustit laboratoř. „Proto chci nashromáždit laboratorní data, která budu postupně zpracovávat v době, kdy budu doma s dítětem,“ tvrdí bioložka Lenka Drábková v knize Dámský gambit: zahájení vědecké dráhy. Celkové zastoupení žen mezi výzkumnými pracovníky činí dnes jen 26 procent a mezi profesory je to pouhých dvanáct procent. Přirozenou cestou by tak k rovnosti došlo až ke konci století.

Ženy jsou hlavně lékařky a učitelky

Ženám se ve vědě daří, mají to ale mnohem těžší než jejich mužské protějšky. To si myslí Alice Červinková ze Sociologického ústavu Akademie věd ČR, která se věnuje genderovým studiím. „Pro platové rozdíly na základě pohlaví neexistuje žádný důvod,“ říká a poukazuje tím na fakt, že ženy ve vědě berou pouze sedmdesát procent toho, co jejich kolegové vědci.

Jaká je nejčastější ženská profese v ČR?
Trh práce je výrazně genderovaný, tzn. že ženy a muži jsou soustředěni v různých profesních oblastech. Ženy najdeme spíše v těch povoláních, která jsou nějak spojena s péčí, např. lékařky, sociální pracovnice, zdravotní sestry, pedagožky.
Zároveň i v rámci těchto profesí platí princip horizontální segregace. Přesto, že se jedná o profese z velké části obsazené ženami, v řídících profesích často najdeme muže (primáři, ředitelé škol, vedoucí institucí sociální práce/péče).

Ženy berou 70% platu mužů a rozdíl se stále prohlubuje. Je to hlavní problém, s nímž se v současnosti ženy ve vědě potýkají?
Platový rozdíl platí obecně pro zaměstnance a zaměstnankyně, netýká se tedy pouze vědy. Podle mého názoru je to velmi závažný problém, pro platové rozdíly na základě pohlaví neexistuje žádný důvod, můžeme ho chápat jako jeden z ukazatelů toho, že ženy jsou na trhu práce diskriminovány. Zkusme ho dát také do souvislosti s předpokládaným zavedením školného na vysokých školách, vydělávají-li vysokoškolsky vzdělané ženy o třetinu méně než muži, bude pak pro ně školné větší finanční zátěží, než pro jejich mužské kolegy.

Jaký ideální poměr by měl být mezi muži a ženami ve vědě, potažmo ve společnosti?
Je to prosté - polovinu lidstva tvoří ženy a polovinu muži. Co se týče rozhodovacích pozic, kam patří nejen politika, ale také věda, hovoříme o potřebě dosáhnout tzv. „kritické masy“, tedy určitého procentního zastoupení (v našem případě vědkyň), které umožní prosazování skupinových cílů a zároveň zbavuje vědkyně nálepky „těch výjimečných“, které budou vždy znovu a znovu označovány prvotně jako ženy.

Jak jsou na tom ostatní země světa s postavením žen ve vědě?
Myslím, že postavení žen ve vědě jde ruku v ruce s postavením žen ve společnosti obecně. Tam, kde mají ženy příležitost se profesně uplatnit, kde jsou instituce organizovány tak, aby umožňovaly kombinování profesního a osobního života a genderový kontrakt není nastaven jednostranně v neprospěch žen, mají vědkyně rozhodně lepší podmínky pro bádání a rozvíjení akademické dráhy.

Nedávno byla vyhlášena soutěž „Královny vědy“. Má to podle vás nějaký vliv na integraci většího počtu žen do vědecké společnosti?
Ačkoliv považuji zviditelňování vědkyň ve veřejném prostoru za důležité a přínosné, tato konkrétní soutěž byla podle mého názoru velmi povrchní. Nemyslím si, že tam šlo o víc, než o zviditelnění obchodní firmy, která za soutěží stála.

Zdroj: Generace20.cz