Téměř polovina amerických domácností měla elektrické žehličky dříve, než přišla 30. léta. Vynález termostatu (1936) byl významnou událostí v dějinách žehlení, jelikož díky němu došlo k značnému zamezení nehod v důsledku přehřátí. Možnost nastavení teplot umožnilo bezpečné žehlení téměř jakéhokoliv typu tkanin, od plátěných až po syntetické hedvábí.

V téže době se oproti prototypům z 20. let zlepšila kontrola výstupu páry, a tak byly odstraněny všechny překážky vedoucí k triumfu napařovací žehličky. Ta významně zvýšila efektivnost celého procesu žehlení a zkrátila čas trávený domácími pracemi.

Model z roku 1952 od firmy Hoover zůstal standardem dokonalé žehličky po dobu několik let. Jeho žehlicí plocha byla vyráběna z hliníku a otvory pro únik páry byly umístěny po stranách, tak, aby směrovaly páru nad látku a ne přímo na ni. Uvolňování páry se automaticky zastavilo, když se žehlička dostala do vertikální polohy. Rukojeť  žehličky se již v této době vyráběla způsobem, který umožňoval pohodlné žehlení i levákům.

A jak běžel čas, došlo i na nepřilnavé žehlicí plochy a výstupy páry byly ke spokojenosti dnešních žen přesunuty na své současné místo, tedy na žehlicí plochu.