Zvýrazňování  očí bylo vždy středem pozornosti žen při jejich každodenních kosmetických postupech. Ženy již dávno přišly na to, že barvení a zvětšování objemu očních řas přitahuje mnohem větší pozornost k jejich očím.

Zatímco ženy i muži ve starověkém Egyptě používali na řasy směs medu a krokodýlího trusu, viktoriánské dámy dosahovaly vytouženého efektu smícháním popela a bezinek.

Byl to T. L. Williams, který po svoji sestru vyrobil na začátku druhé dekády minulého století řasenku s ingrediencemi, jak je známe dnes.

Ženy používaly směs vazelíny a černého uhelného prachu, smíchané v kompaktní tuhou hmotu. K nanášení jim sloužil malý štěteček namáčený ve vodě. Vazelína byla nahrazena vosky a konec  50. let přinesl dnešní podobu řasenky v tubě.

Již ve 30. letech se objevily pokusy vytvořit vodovzdornou verzi, ale konečné řešení tohoto výrobku, aniž by se při použití objevila alergická reakce, přišlo až v 60. letech. Tento typ uchvátil zákaznice hlavně díky modelce Twiggy a jejím nádherně dlouhým a zahnutým řasám.