Po téměř třiceti letech se malíř vystupující pod jménem R. V. Šakal vrátil k veřejnému vystavování. Jeho výstava Meditabitur die ac nocte proběhla na podzim 2025 ve Zlíně a setkala se s nebývalým ohlasem. Jeho tvorba nevzniká ze dne na den – je pomalá, meditativní a často se rodí v úplném tichu. Právě o tom, co stojí za jeho obrazy, jsme si povídali.

Vaše tvorba působí velmi meditativně a niterně. Jak byste popsal svůj vztah k malování?
Malování pro mě nikdy nebylo jen technikou nebo snahou něco vytvořit. Je to spíš proces vnitřního rozjímání. Někdy si sednu do ticha bez úmyslu malovat a teprve po chvíli se začne vynořovat určitý pocit, tvar nebo barva. Obraz vzniká pomalu, jako odraz něčeho, co se odehrává uvnitř. Nejde o systematické rozjímání – spíš o chvíle, kdy se na povrch tiše vynoří něco, co si říká o tvar a barvu.

Často používáte motto „Meditabitur die ac nocte“. Co pro vás znamená?
Ten verš z žalmu – „Bude rozjímat ve dne i v noci“ – velmi přesně vystihuje způsob, jakým tvořím. Není to jen o samotném okamžiku malby. To rozjímání pokračuje i mimo ateliér, někde v pozadí každodenního života. Obraz pak není ilustrací myšlenky, ale její stopou.

Co posloucháte během malování? Máte nějaký rituál?
To je různé. Někdy audioknihy, někdy filmy, občas hudbu a někdy úplné ticho. Když přijde emočně náročnější část obrazu, potřebuju ticho a maximální soustředění. I malování může být někdy adrenalin – byly chvíle, kdy jsem pracoval se dvěma štětci současně, v obou rukou. A rituál? Jediný – kávu.

Vaše první vernisáž proběhla už v roce 1996. Jak na toto období vzpomínáte?
Byla to úplně jiná doba i jiné období mého života. Tehdy jsem pracoval hlavně s olejem a technikou pomalého vrstvení. Jeden obraz mohl vznikat i několik let. Dnes používám akrylové barvy – schnou rychleji, ale princip zůstává stejný: trpělivost, prostor pro proměnu, pozvolné odhalování.

Po letech jste se rozhodl znovu vystavovat. Proč právě teď?
Nějak to přišlo samo. Sám se tomu divím. Po devětadvaceti letech jsem cítil, že obrazy nemají zůstávat zavřené doma. Potřebují možnost promluvit k lidem.

Jak reagovali lidé na vaši poslední výstavu?
Mile mě překvapila veliká účast. Bylo zajímavé sledovat, jak každý člověk v obrazech vidí něco jiného. Přesně proto své obrazy nenazývám – nechci diváka svazovat slovem. Označuji je pouze zkratkou M.D.N. (Meditabitur die ac nocte) a pořadovým číslem. Nic víc. Každý si do nich může promítnout vlastní zkušenost.

Jsou pro vás důležitější emoce, nebo technická stránka obrazu?
Určitě obojí. Technika malby nebo kresby mi pomáhá vyjádřit to, co chci sdělit. Proto používám různé technologické postupy. Bez nich by emoce ani nic dalšího v obrazech nefungovalo. Ale zároveň – malba je pro mě i rozhovor se sebou a s Bohem. Technika je jen nástroj.

Stalo se někdy, že jste obraz úplně zničil?
Ano. Pokud bych s obrazem nebyl spokojený, zničím ho. Nepovedený obraz nedává smysl.

Co pro vás znamená samota?
Nemám rád samotu. Ale když už je, snažím se ji využít k přemýšlení, meditaci nebo rozhovoru s Bohem.

Jak poznáte, že je obraz hotový?
Ve chvíli, kdy jsem spokojený s výsledkem. A završím to podpisem.

Přemýšlíte někdy o tom, jak budou vaše obrazy působit za desítky let?
Ne.

Jaký vztah máte k abstrakci?
Pro mě je to svět, kde si můžu naplno pohrávat se svou fantazií, pocity i smyslem života. Abstrakce mi dává svobodu, kterou realismus nikdy nemůže nabídnout.

Vaše výstava ve Zlíně je již minulostí. Chystáte něco dalšího?
Ano, chystám. Jedna z výstav proběhne v rámci Noci kostelů ve Zlíně. Další projekty jsou zatím ve fázi domlouvání. Aktuální informace budou zveřejněny na mých stránkách a sociálních sítích.

Vice o malíři R. V. Šakal najdete na stránkách rvsakal.cz